Návrh řešení problematiky lokální kumulace obyvatel příslušejících k romské etnické skupině

v lokalitách na území Moravskoslezského kraj

Ostrava září 2003

Úvodem

Materiál, který předkládáme má pracovní charakter. V souvislosti s problematikou realizace vládní Koncepce integrace romské komunity jsme se pokusili vypracovat koncepční návrh, na pomoc obcím v rámci kraje, k řešení problému kumulace romského obyvatelstva a programu podporovaného bydlení.

Koncepce integrace romské komunity

Usnesením vlády České republiky č. 243 z 12. března 2003 byla schválena druhá aktualizovaná verze Koncepce integrace romské komunity. Aplikaci výše uvedeného vládního usnesení na úrovni kraje upravuje § 6 odst. 7 zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na úrovni obcí z rozšířenou působností § 6 odst. 8 výše uvedeného zákona.

Tento dokument obsahuje řadu obecných vyrovnávacích postupů, uplatněním kterých na úrovni obcí vláda předpokládá zlepšení sociálního postavení a míry integrace romské komunity do společnosti. Součástí vládní koncepce romské integrace je také realizace programu podporovaného bydlení, který připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Tento program realizovaný v těch lokalitách, kde už rezidenční segregace vznikla a hrozí nekontrolovaný růst ghett, považuje vláda za pilotní řešení problému.

Charakteristika romských enkláv

Romské enklávy existují na mnoha místech kraje, vznikaly v průběhu několika desítek let kombinací těchto způsobů kumulace romského obyvatelstva:

• samovolným sestěhováváním romských rodin za účelem získání levnějšího bydlení,
• cíleným sestěhováváním romských rodin podle rodových sounáležitostí za účelem ochrany,
• cíleným sestěhováváním občanů podle určitých kategorií ze strany obecních úřadů (dlužníci, neplatiči, tzv. "nepřizpůsobiví občané", apod).

Sestěhováváním romských rodin do konkrétních lokalit v průběhu posledních deseti letech došlo k situaci, kdy naprostou většinou obyvatel těchto lokalit tvoří romské rodiny, v menšině tu žijí lidé z majority v produktivním věku a starousedlíci většinou penzisté. Sociální problémy, se kterými se potýká naprostá většina obyvatel žijících v lokalitách ovlivňuje životní prostředí i společné soužití romských a neromských lidí.

Nejčastějšími sociálními problémy obyvatel lokality jsou zejména:

• vysoké procento nezaměstnanosti u obyvatel lokality v produktivním věku,
• kumulace početných rodin s většinou velmi nízkým sociálním standardem, které obývají prostorově (v některých případech i hygienicky) nevhodné byty zvyšuje riziko šíření infekčních onemocnění v lokalitách,
• relativně vysoká drobná kriminalita dětí a mladistvých obyvatel lokalit,
• záškoláctví u školní mládeže je zde podstatně vyšší než v jiných lokalitách,
• vysoký počet zadlužených rodin, dlužících desetitisíce na nájemném, kterým objektivně hrozí soudní vystěhování bez náhrady bydlení.

Ohrožení těchto lokalit do blízké budoucnosti vidíme v tzv. novém bezdomovectví a DOMINO efektu.

Rodiny, které dluží značné částky na nájmech v bytech, jejichž vlastníkem je městský obvod, případně jiný vlastník budou dříve nebo později vystěhovány na ulici bez náhrady bydlení. Dlužné částky na nájmech včetně penále z prodlení jsou tak vysoké, že rodina, kde nikdo nepracuje není schopna dluh splatit ani ve druhé generaci, proto se o splácení ani nepokouší a tak si vlastně uzavírá možnost dále legálně bydlet.

Protože Romové nepřemýšlejí do budoucnosti, neplánují a tudíž ani nepředcházejí problémům, dostávají se do situací, kdy jsou "natvrdo" vystaveni situaci soudního vystěhování mnohem častěji než jiní lidé. Jedinou možností pro početné rodiny je nastěhovat se do bytu k příbuzným nebo známým, kteří je většinou neodmítnou. Problém se tím ale neřeší, protože příbuzní také neplatí nájem a je jen otázkou času, kdy se na ulici ocitnou tentokrát bez náhrady bydlení už rodiny dvě (tzv. DOMINO efekt).

Romské rodiny obývají většinou malometrážní byty nižší kategorie. Kumulací velkého počtu uživatelů bytu dochází ke zhoršování hygienických podmínek, s čímž souvisí i plošné zhoršování zdravotního stavu – zejména dětí. Kromě jiných problémů je ohrožena pravidelná lékařská péče o novorozence a kojence. Bytová krize rodiny se odráží v nepravidelné školní docházce, ve zvýšeném výskytu drobné kriminality dětí a mladistvých a dalších sociálně patologických jevů.

Vzhledem k tomu, že obce nebo městské části nemají žádné sociální bydlení, které by mohly v případně  bytové krize nabídnout rodině, končí tyto případy až soudním rozhodnutím o odebrání dětí z rodinné péče. V mnoha případech je násilné odebrání dětí z rodiny jediným možným zákrokem ze strany úřadů činěným i přesto, že rodina je jinak plně funkční a dostatečně uspokojuje potřeby dětí v ní žijících.

Iniciováním legislativní úpravy vztahu obcí k občanům, kteří se ocitnou v sociální nouzi a zřízením obecního podporovaného bydlení by řadu těchto případů mohla být uspokojivě vyřešena.

Východiska a základní principy

V návrhu předkládáme východiska, základní principy a druhy podporovaného bydlení, které jsou s dobrými výsledky v rámci republiky uskutečňovány obcemi, případně nestátními neziskovými organizacemi.

Právo na přiměřené bydlení je základním právem každého člověka, které je zakotveno v Listině základních práv a svobod. Vyřešením problému získáním přiměřeného bydlení se většinou nastartuje řešení některých dalších problémů lidí z romské komunity v sociální oblasti (např. zlepšení školní docházky dětí). Pokud již v některých městských obvodech nebo částí obcí existují lokality hustě osídlené Romy, pak by mělo platit:

• princip průchodnosti lokality směrem ven i dovnitř

Všechna rozhodnutí města a všechny služby uvnitř i vně takové enklávy musí směřovat k zajištění tohoto základního principu. Občan, který v lokalitě nemusí být a nechce být a vlastní snahou prokáže schopnost žít jinde, musí dostat šanci odejít a měl by v tomto směru dostat i pomoc.

• jako metodu řešení situace vždy uplatňovat individuální přístup ke každému občanovi (rodině)

Řešení neuspokojivé sociální situace v lokalitě se odvíjí od řešení situace jednotlivých rodin. Přitom je třeba nepaušalizovat, nedeklarovat a nemedializovat žádné jednoduché hledisko, které by bylo založeno na ryze občanském principu. Je třeba si uvědomit, že uvnitř lokality žijí lidé na různé sociální a kulturní úrovni. Navíc, romská komunita je vnitřně členěná do společenských vrstev, které vůbec nesouvisejí se sociálním postavením romské rodiny v majoritní společnosti.

• vytvořit podmínky pro práci neziskových organizací uvnitř lokalit, pokud město nemá kapacitu rozvinout uvnitř lokality specifickou sociální terénní práci, případně iniciativy NNO a města spojit
• vypracovat, na základě politické dohody zastupitelstva obce, dlouhodobý strategický plán pro řešení sociální problematiky romských enkláv, který bude přijatelným pro občany obce, obyvatele romských enkláv i pro neziskové organizace, které v lokalitách pracují

Možnosti řešení současné situace a příklady dobré praxe

Program podporovaného bydlení

1. Oddlužené bydlení

• cesta k oddluženému bydlení obyvatel a legalizace neoprávněného užívání bytového fondu v majetku městských obvodů (Takovou politiku vůči dlužníkům na nájemném uplatňuje plošně vůči svým občanům Město Frýdek-Místek s dobrými výsledky).

Zadlužení znamená sociální vyloučení. Jednou z cest k oddluženému bydlení je vyhlášení "amnestie" z úhrady penále k dlužné částce na nájemném za podmínky, že občan začne řádně platit nájemné a současně se zaváže, na základě dobrovolnické smlouvy, stávající dluh na nájemném odpracovat formou veřejně prospěšných prací. Po odpracování konkrétního počtu dobrovolnických hodin, město občanovi dluh odpustí. V souvislosti s oddlužením je také, po dohodě s rodinou neoprávněně užívající byt v majetku obce, uzavření řádné nájemní smlouvy. Zastupitelstvo města přijme zásady pro prominutí dlužné částky na nájemném:

• občan musí výši dluhu uznat,
• pokud dluží na službách spojených s bydlením, musí uzavřít s dodavateli energií splátkový kalendář a dodržovat jej,
• musí odpracovat stanovený počet hodin dobrovolnických prací, které jsou evidovány a práce je kontrolována,
• musí řádně platit nájemné

Tento model je vhodné uplatnit pouze v případech těch konkrétních dlužníků, jejichž dluh není příliš vysoký a dlužník má tedy motivaci dluh odpracovat v dohledném termínu. V případech nájemníků dlužících několik desítek tisíc korun je model neefektivní, dosažení cíle je příliš vzdálené a tedy demotivující.

V případě tohoto modelu není, bohužel, možné, aby obec využila ustanovení zákona č. 198/2002 Sb, o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

2. podporované bydlení

• vybudování chráněného, podporovaného bydlení I pro obyvatele romských enkláv, kteří prokáží snahu bydlet jinde a jinak

Každý městský obvod, případně obec by měl být vlastníkem několika, v katastru obce rozptýlených, bytových jednotek 1. nebo 2. kategorie s regulovaným nájemným, které by sloužily jako šance pro lidi, kteří mají zájem a snahu se z romské enklávy odstěhovat a žít jinak. Takový bytový fond je možné vybudovat rekonstrukcí volných bytových jednotek ve vlastnictví obce s finanční podporou MPMR. Do takového projektu je možné zainteresovat i soukromé vlastníky nemovitostí v obci.

• vybudování chráněného, podporovaného bydlení II pro obyvatele romských enkláv, kteří prokáží snahu bydlet jinde a jinak

Jde o kompletní rekonstrukci bytového fondu přímo v romské enklávě (viz projekt Komunitní bydlení, realizátor projektu Město Brno), případně vybudování nové osady na zelené louce, která bude osídlována podle předem stanovených kritérií (viz. Projekt Vesnička soužití, Ostrava, realizátor projektu Diecézní Charita, Ostrava a Občanské sdružení Vzájemné soužití).

Součástí realizace obou typů projektů podporovaného bydlení je doprovodný sociální program, který stojí zejména na terénní sociální práci s klienty zařazenými do programu podporovaného bydlení. Doprovodný sociální program mohou realizovat nevládní, neziskové organizace, které v lokalitách s klienty již pracují.

3. krizové bydlení

• vybudování záchytného sociálního bydlení pro obyvatele romských enkláv, kteří z různých důvodů nemohou a nechtějí žít jinak

Obce, které pociťují sociální problematiku romských enkláv silněji než ostatní, by měly vybudovat záchytné sociální bydlení s komunitním programem pro případy rodin, kde je veškerá snaha o nápravu sociální situace marná a rodina odmítá spolupracovat ve všech ohledech. Záchytné sociální bydlení není klasická ubytovna, záchytné sociální bydlení je "záchranná vesta". Ubytování bude rodině poskytnuto na nezbytně nutnou dobu, do vyřešení její sociální situace.

Součástí záchytného sociálního bydlení je i kontaktní místo s 24 hodinovou sociální službou pro klienty. Pracovníci kontaktního místa budou s klienty dlouhodobě pracovat, pokusí se ovlivnit jejich životní postoje (problém odebírání dětí z rodin do ústavní výchovy, apod.) a budou se snažit jim pomoci v začátcích nového životního startu. Budou v kontaktu s úřady, nevládními organizace i Policií ČR. (Projekt záchytného sociálního bydlení je úspěšně realizován nevládní, neziskovou organizací NADĚJE v České Třebové).

Proč se obci investice do sociálního bydlení vyplatí

Investice do rekonstrukce zdevastovaného bytového fondu v romských enklávách řádově obec vyjde na několik miliónů korun, které může z části pokrýt ze státních zdrojů programu podporovaného bydlení. Nové bezdomovectví celých rodin je pro stát podstatně dražší, uvědomíme-li si, že např:

Roční pobyt jedné osoby v azylovém zařízení stojí cca 100 000 Kč
Roční pobyt dítě v dětském domově 177 654 Kč
Roční pobyt dítěte v diagnostickém ústavu 273 720 Kč
Roční pobyt mladistvého ve výchovném ústavu 252 282 Kč

Hrubým odhadem zaplatí stát za roční pobyt jedné pětičlenné rodiny bez možnosti přiměřeného bydlení cca 750 000 Kč. Za tuto částku je možné provést základní rekonstrukci bytové jednotky.

Poslední šance rodin bez možnosti získání obecního bydlení je buňka na ubytovně hotelového typu, kterou většinou vlastní soukromník. Většina takto ubytovaných rodin žije jen ze sociálních dávek, z nichž podstatná část končí v rukách soukromého vlastníka ubytovny. Soukromník, vědom si svého výsadního postavení vůči těmto rodinám, diktuje podmínky a zvyšuje nájemné.

V případě, že obec vybuduje vlastní sociální bydlení s doprovodným sociálním programem, bude nájemné hrazené ze sociálních dávek končit v obecní pokladně.

Závěrem

Obecný trend zastupitelstev některých obcí, zbavovat se majetku, prodávat zdevastované domy v romských enklávách soukromým vlastníkům, případně je rekonstruovat a nabízet v ekonomickém pronájmu bez možnosti sociálního bydlení pro vystěhované, prohlubuje problém nového bezdomovectví a neřeší eliminaci romských enkláv, pouze je posunuje jinam, většinou na území jiné obce.